Olověné artefakty

Uchovávání vína (později i piva) v dřevěných sudech má dlouhou tradici. V dávných dobách se používaly kožené vaky, hliněné nádoby - amfory, ale kupodivu i nádoby olověné (!!!!!!!) První známé používaní dřevěných sudů je z Arménie (6.stol.BC), dřevěné sudy zmiňuje i Plinius st. (77 AD), v Evropě je pak známo u Keltů v 3.stol AD.

Objemy dřevěných sudů bývají 50, 100, 150, 200 l i více, jsou tvořeny z jednotlivých dužin a jejich tloušťka bývá u pivních sudů 40 - 60mm, u vinných sudů bývá poloviční. Šířka družiny je např. 25mm v okraji sudu (u víka a dna) a 70mm uprostřed (břicho sudu). 

Zátkový otvor (v rotační elipse = břicho sudu) bývá  o průměru 30 - 50mm, čepový otvor pro umístění pípy (v předním víku) mívá průměr přibližně poloviční. Silikonová zátka (nahrazuje dřívější dřevěnou) používaná pro uzavření sudu má rozměry např. 54x54/45mm (výška x průměry), je tedy kónická, stejně jako zátkový otvor. 

Potřebné údaje o sudu (rozměry, objem, tlaky v sudu) jsou vyraženy raznicí přímo na sud - dříve byly vypalovány, popř. umístěny na štítku připevněném k sudu hřebíčky. 

Tzv. sudové Pb plomby  mívají průměry 25-40mm (rozměrová řada 25, 30, 35 a 40mm) a tloušťku zpravidla 2mm a umístění (vtlučení) této ,, plomby" do zátkového otvoru v sudu považuji za téměř nemožné (Pb je příliš měkké a reálně by hrozilo propadnutí této ,,plomby"do vnitřku sudu - tloušťka dužiny je např. 50mm a tloušťka ,,plomby" 2mm. Zároveň by se při této, jistě nesnadné operaci, poškodil reliéfu artefaktu (např. nápis MSS WIEN, JO, RO, HAG, řetízkový symbol atd. ) - to, že by byl nápis umístěn  směrem dovnitř sudu je nelogické. 

Jistě pohodlnější a staletími vyzkoušené  je používání dřevěných, resp. nyní silikonových (kónických) zátek, kterými lze spolehlivě a jednoduše nejen sud uzavřít, ale i jej opakovaně a jednoduše otevírat. Jakékoliv vydloubáváni Pb zátky je velmi problematické - vždy při tom hrozí její poškození/ohnutí a bude to jistě časově  náročnější a před opětovným použitím by jí bylo nutno vždy opravit/vyrovnat. 

Co se týká zabezpečení deklarované kvality dodávaného vína, k tomu sloužily plechové ochranné známky/plakety se zoubky (chceme-li, můžeme je nazvat pečetemi), které se po kontrole a degustaci zatloukaly přes zátkový otvor (průměr této známky je 70mm).Jde o známky, jimiž disponoval příslušný Kellerei-inspektor. Více o těchto známkách/plombách bude uvedeno v dalším článku. 

Používání takovýchto Pb plomb je naprosto neznámé, nikde nepopisované, nezobrazené a postrádá jakýkoliv smysl. Zároveň na nich nejsou umístěny (vyraženy) jakékoliv údaje, ať už o rozměrech sudu, či druhu a kvalitě vína/piva - tak jakobychom u řádné plomby očekávali. 

Zřejmě by šlo při popření existence tohoto artefaktu namítnout, že používání Pb plomb ve vinařské praxi je nepřípustné, resp. nepravděpodobné (jedovatost Pb a jeho sloučenin). Ovšem v rámci objektivity musíme připustit, že i to by bylo teoreticky možné. Škodlivost Pb - to je poznatek spíše novodobý. Pb se používalo na vodovodní potrubí již v době římské (a také ony Pb nádoby na víno), v Čechách je zmiňováno použití Pb k vedení vody již ve 14.stol., běžným bylo pak jeho použití až do I. republiky - to vše i přes jeho známou škodlivost (a ani vložkování těchto trubek cínem, či jejich vysířování nepomáhalo). 

Přesto používání těchto plomb v sudařské praxi naprosto vylučuji a to  zejména pro ostatní známé indicie, přiřazující je k textilním závažím (nápisy, symboly - např. řetízkové typy, rozměrové řady průměrů, typové shody jednotlivých druhů, nálezové okolnosti atd.).