Jdi na obsah Jdi na menu
 


22. 2. 2022

Článek v časopise Detektor revue...

V minulém roce jsme zveřejnili na pokračování dva články na téma textilních závaží. Zdá se, že příspěvky měly úspěch - vyhráli jsme vyhlášenou soutěž nejlepšího článku roku a také 1. cenu - dohledávačku  XP MI-4.

Úspěch nás nejen potěšil ale i zároveň zavázal k další práci na tomto zajímavém tématu.

XxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxX

From: gravedigger1234@seznam.cz [mailto:gravedigger1234@seznam.cz]
Sent: Wednesday, September 29, 2021 9:21 AM
To: Zdeněk Procházka - Detektor revue
Subject: Sudová plomba - článek

Zasílám synopsy Vámi vyžádaného článku k problematice tzv. sudových plomb. Předpokládám samozřejmě určitou jazykovou korekturu a popř. redakční úpravu.

[Nadpis]

Sudová plomba versus textilní závaží -

mýtus nebo realita.....?


[perex]

   Sudová plomba - každý hledač se s tímto pojmem již určitě někdy setkal. Kde se toto označení vůbec vzalo, jak se závaží používala a k čemu vlastně sloužila. A jde skutečně o sudovou plombu? Podíváme se tedy tomuto částečně záhadnému artefaktu trochu na zoubek.

 
~ Naše počátky hledání - první nejasnosti ~

 
   Zhruba od roku 2019 jsem spolu se svým vnukem - Radarek - připojil ke skupině určitých podivínů - hledačů s detektorem kovů. Mimo pátrání v terénu jsme také začali své nálezy prezentovat na jednom z webů - Lovec pokladů. Záhy jsme si povšimli určitých nejasností u jednoho z nalézaných LP artefaktů - olověných  placek, nazývaných sudová plomba. To pojmenování však mělo jeden zásadní problém. Nikdo nebyl schopen přesně a jasně doložit, jak a kde se tato údajná plomba na sudy (vinné nebo pivní) používala, kde se umisťovala. Jak jsem si povšimnul, tento problém se táhne na stránkách hledačů již od  ,,pravěku" detektoringu (tedy zhruba od roku 2003), zejména pak přičiněním jakéhosi lukegosse a jeho party souputníků - zaslepených přizvukovačů a nohsledů a tedy v podstatě dezinformátorů a bludařů.

 
~ Pátrání v katalogu nálezů - bludiště chybných určení ~

 
   I my jsme zpočátku dost tápali, považovali jsme je např. za známky určené pro zúčtování množství várek v panských, či městských pivovarech v minulých staletích. I názory ostatních kolegů byly různé, mnohdy i dosti podivné. Olůvka se určovala jako robotní nebo chmelové známky, zástava na dlužný žold, rozpláclé kule do ládovaček (nejlépe pak do napoleonských), polotovary na odlévání těchto kulí, zátky vinných soudků (značka RO měla být druhem červeného vína rotwein, rebsorten - pak by ovšem zkratka měla být správně RW, resp. RS), kameny/puky francouzské hry grenouille, kokardy vojenských čapek (opět pokud možno napoleonských), žetony zednářů, císařské pečetě města Jablonec, uzávěry všeléku theriac, pucny, či vitráže z kostelů, turistické známky na špacírkách, logo výrobců řetězů a lokomotiv. Do kategorie určení zvláště podivných pak patří odkaz na žaláře provinilců ve sklepeních pivovaru Lukavec (proto asi ty řetězy), mince uprchlých otroků z Haiti (opět ty nešťastné řetězy), mince revolučního Mexika (zase řetězy), nešťastné je i určení jako žetony na průchod řetězovým mostem v Budapešti. Ovšem naprosto nejkurióznějším návrhem byl ten, že jde o regulační prvek pro let horkovzdušných balónů a příslušné značky/monogramy na olůvkách pak měly odkazovat na sponzory těchto letů. Tedy místo písku se z košů balónů házelo olovo a bájní vzduchoplavci tak tímto prvkem kontaminovali území R - U monarchie......Prostě určení přehršel, všechna však velmi podivná, zavádějící a mnohdy  fantaskní.

 
~ Kategorizace typů - nezbytná podmínka pro správná určení ~. 


   Rozhodl jsem se tedy projít podrobně katalog artefaktů této stránky hledačů - příslušný oddíl je v současnosti nazýván - olověné artefakty mylně za sudové plomby. Píšu, jak je zadáno, tedy s chybnou interpunkcí. Označení je to poněkud alibistické, sterilní a bezpohlavní - postrádající tak  veškerý badatelský potenciál. Nejprve bylo nutno z katalogu vyčlenit zobrazení naprosto mylná a zavádějící. Šlo o nemalé množství artefaktů - klasické plomby (mlýnské, poštovní, celní), různé druhy podložek, setrvačníků z rolet, počítadlo vypitých piv, dokonce i archeo pukličky, přesleny, mediavel tokeny a závaží (tkalcovská nebo severská - vikinská), plakety Kellerei inspektorů. Prostě, to co bylo jen trochu kulaté a olověné a snad vzdáleně to mohlo připomínat vinařskou nebo pivní produkci, tak to bylo do katalogu přidáno. Obdobně je tomu ovšem i u jiných artefaktů, např. mosazných. Pokud si určující není jist nebo se nevyzná v problematice, pak je artefakt samozřejmě ihned zařazen jako součást petrolejových lamp. Po několika měsících shromažďování údajů a dat (fota nálezů, připojené komentáře, odkazy na jiné webové stránky) jsem rozpoznal jisté typy a druhy těchto olůvek. Následně jsem je rozčlenil do 4 typových skupin a pro větší přehlednost jim i přidal pojmenování.

 
~ Hlavní typy a druhy olůvek ~

 
1. Hladké typy (s monogramem)  - nemají kruhové prvky ale jen písmena nebo číslice. V některých případech jsou pak úplně beze znaků - proto tedy hladké.

2. Kruhové typy - mají 1 - 4 soustředné kruhy a bodový terč na ploše, popř. číslice a písmena.

3. Řetízkové typy - zpravidla 1 kruh, ale zejména symbol řetízku -zpravidla se spojovacím článkem a číslicí.

4. Firemní, resp. reklamní typy - s údaji o majiteli obchodu nebo s reklamním motivem (jelen se špendlíkem v paroží, symbol vah). Při tomto třídění mi začalo být naprosto jasné, že tyto artefakty nemají se sudovou praxí vůbec nic společného ale spadají do úplně jiné kategorie - textilní, resp. oděvní galanterie. Z toho se pak následně odvíjelo další rozčlenění těchto galanterních zátěží, tedy na závaží textilní a šatní. Někomu by se mohlo zdát, že je to jedno a to samé ale je podstatný rozdíl ve způsobu jejich používání v oděvech a textiliích.

a/ textilní závaží - 

Olůvka jsou vkládána do záhybů oděvů, popř. šosů, lemu sukní nebo živůtku, záhybu ve spodku záclon, popř. jsou vložena do látkových kapsiček, které jsou k oděvu následně přišity. 

b/ šatní závaží - olůvka mají zpravidla tvar knoflíků (mají pak větší rozteč dírek) - někdy s velkým otvorem uprostřed nebo hrazdičkou. Vyskytují se i druhy se zářezy po obvodu. To vše proto aby je šlo k šatům přímo přišít. Mnohdy se také stává, že textilní závaží drobnou úpravou (tzv. druhotné použití) přecházejí ze skupiny textilních do kategorie šatní.

 

~ Poznatky domácích a zahraničních badatelů - textilní závaží je na světě... ~

 

   Při práci na tomto roztřídění a katalogizaci jsem narazil i na díla badatelů ze zahraničí - Dr. Bernd Thier (Münster) a Erich Heisler (Vídeň), Elton Stuart (Essex) a také na české odkazy k článkům Rossyho (Detektorweb) a Karla Mlýnka/Charlie1101 ( vetrne mlýnky). Poznatky z těchto stránek mi jen potvrdily správnost teorie o textilních a šatních závažích. Musím zde vyzdvihnout zejména práce Roosyho, kde série jeho článků naprosto jasně a jednoznačně popisuje tyto galanterní zátěže a to s nepřeberným množstvím odkazů a s fotogalerií. Ze všech jeho článků uvádím aspoň jeden - Snad je lépe ukázat - bleigewichte. Mnohé jeho poznatky jsem použil a proto jej zde speciálně jmenuji aby snad náhodou nedošlo k podezření z plagiátu. Rozhodně jeho články doporučuji k přečtení.....

 
~ Stručný popis artefaktu, místa jejich nálezů a použití ~

 
   Samotná olověná závaží jsou hledačům dost dobře známá, nacházejí se na polích, loukách i v lese - tedy všude tam, kde se pohybovali lidé. Na poli při práci, v lese při těžbě dřeva. Lidé z vyšší společnosti pak při lovu, jízdě na koni nebo sportu. Je jisté, že olůvka byla používána i ve vojenských stejnokrojích, pak tedy místem jejich nálezů mohou být popř. i bojiště nebo jiná soustředění vojsk. Prostě závažíčka byla při těchto činnostech často vytrousena z oděvů, teorie o jakési souvislosti dřevěných soudků a jejich užití v terénu bude zcela jistě mylná. Olůvka mají kruhový profil, s průměry 20 - 40 mm (důsledně dodržují rozměrovou řadu 20, 25, 30, 35 a 40 mm), tloušťka bývá zpravidla 2 - 3 mm a tomu pak odpovídá i jejich hmotnost 7 - 26 g. Znaky jsou pouze na averzu, druhá strana je vždy prázdná a jsou na ní patrny stopy nečistot, které plavaly v tavenině při jejich odlévání. Mají zpravidla pozitivní profil reliéfu (vystouplý) a to víc jak v 90 % případů. Menšina jich pa má profil reliéfu negativní a předpokládá se jejich výroba ražením/lisováním. Závaží sloužila nejen pro vypnutí záclon (v modernější verzi se to používá dodnes - zejména v zahraničí) ale v oděvech i pro vypasování fazóny a vyrovnání švů ( dřívější ruční šití oděvů to určitě vyžadovalo). Další funkcí závaží bylo aby se dámám nevzdouvaly sukně ve větru, při sportu, jízdě na kole nebo u koupacích šatů a nedocházelo tak k nežádoucímu, byť jen nepatrnému, odhalení nohou. 

 
~ Datace artefaktu -19. století na scéně ~

 
   Nesmíme zapomínat, že šlo o období 2.poloviny 19. století, s jeho často velmi prudérním postojem ve stylu oblékání. Ostatně problém se sukněmi ve větru je znám i dnes a podobná olůvka se používají v krejčovství stále. K samotné dataci těchto artefaktů nás mohou přivést i nálezy závažíček s monogramem MSS WIEN, kdy jde nepochybně o produkty firmy Mathias Salcher und Söhne, stejně jako i u podobně značených knoflíků a vojenských přezek. Odtud je již jen kousek ke zjištění, kdo to byl Mathias Salcher. Šlo o vídeňského podnikatele, vzděláním přadláka, který se postupně vypracoval až k založení firmy jak ve Vídni, později vedené se svými syny, tak i k otevření továrny na přízí Harlander a.g. St. Pölten (Rakousko - Uhersko, 1859), později s majetkovou účasti obchodní společnosti J.P.Coats (Anglie). Dalším z jeho později založených podniků byla továrna v Bílovci - Wagstadt (Čechy), s názvem MASSAG (Mathias Salcher und Söhne a.g.) s výrobou knoflíků a kovové galanterie. Tento podnik později patřil do skupiny Koh-i-noor Waldes (nezaměňovat s podobným názvem Koh-i-noor Hardmuth na výrobu tužek). Datování můžeme pak vymezit přibližně mezi roky 1850 - 1940. Dalším předmětem pátrání by pak mohlo být, zda se obdobná závaží používala i v dobách starších -např. v renesanci.


~ Názvosloví a pojmy - nezbytná součást správných určení ~

 
   Při diskuzích o textilních závažích často dochází k nejasnostem, které pramení z toho, že jsou artefakty nejednotně pojmenovávány. Je tedy zřejmé nutné si jednotlivé pojmy a kategorie správně vymezit.

1. Sudová plomba - zastaralý a překonaný názor na určení těchto olověných artefaktů - jde jednoznačně o galanterní zátěže.

2. Textilní závaží - závaží určené k vložení do záhybů oděvů, záclon a sukní, popř. do látkových kapsiček.

3. Šatní závaží - obdobná funkce jako u předchozího druhu, jen s určitými rozdíly ve tvarech a způsobu přichycení - tedy je určeno k přímému přišití na šaty a sukně.

4. Sudový cejch - olověný artefakt z 60. let 20. století. Jde o kruhovou placku, která se vtloukala do mezikruží na spodku hliníkových sudů. Sloužila k pravidelnému cejchování/kalibraci skutečného objemu pivních sudů, jenž se používáním měnil. Ač má tvar a rozměry podobné jako naše textilní zaváží (to jsou však artefakty 19.stol.), nemá s nimi naprosto nic společného.

5. Plaketa Kellerei inspektor in Böhmen - zpravidla pocínovaný ocelový plech se zoubky, který se umisťoval (přitloukl) přes zátku plnicího otvoru vinných soudků. Po degustaci vína pak zabraňoval nežádoucí manipulaci s obsahem soudků ( záměna druhů a kvality vína). Tento institut je v Rakousku a Německu stále platný, jeho obdobou je naše Zemědělská a potravinářská inspekce.

6. Záclonová závaží - zpravidla olověná, výjimečně i z mosazi. Mají hruškovitý tvar s otvorem pro šňůru v podélné ose a sloužila k roztahování záclon. Nezaměňovat tedy se závažím textilním pro vypnutí záclon - umístěným ve spodní části záclony.

6. Textilní plomba - opět olověný artefakt, částečně podobný klasickým plombám (např. mlynářské), který zajišťoval štůčky látek před nežádoucí manipulací a záměnou druhů, např. při jejich transportu mezi výrobou a skladem nebo cestou k zákazníkovi.

7. Textilní známka - zpravidla z mosazného plechu s otvorem pro upevnění na látku při jejím barvení. Údaje na nich vyznačené sloužily ke kontrole správného postupu při barvení. Mnohdy jsou určovány chybně jako známky robotní.


~ Sudová plomba, rybáři a hledači s detektory kovů ~

 
   Olověné cejchy, určené k ověření skutečného obsahu hliníkových pivních sudů byly zřejmě, jak se v dobách socialismu často stávalo, v pivovarech zcizovány a použity jako rybářská závaží. V prudce tekoucí vodě potoků prý pěkně ,,seděla" na dně. Po vzniku detektoringu v porevoluční době byla pak vykopaná olůvka spojována s těmito cejchy. Výrazná tvarová podobnost tomu jistě napomohla, ovšem znaky na těchto artefaktech byly naprosto rozdílné, ale počátky hledačství nebyly jistě snadné. Jednoduchou záměnou tak byly spojeny artefakty 19. století s jinými z 20. století - sudová plomba byla na světě....

 
~ Dřevěné sudy - domovská adresa tzv. sudových plomb ~


   Údaje o objemu, popř. obsahu (druh vína, doba stáčení a pod.) byly na dřevěných sudech vypalovány, popř. popisovány křídou. Zátkový otvor je uzavřen kuželovitou zátkou - dříve dřevěnou, v současnosti silikonovou, čepový otvor pak zátkou zpravidla korkovou - pro snazší naražení pípy. Jakékoliv umístění (vtlučení) olověné zátky při tloušťce 1 -2 mm do takového otvoru je téměř nemožné - reálně hrozí propadnutí artefaktu do vnitřku sudu a jednalo by se o výkon spíše akrobatický. Jistě pohodlnější a staletími vyzkoušené je použití zmíněných kónických zátek, kterými lze sud spolehlivě a jednoduše uzavřít a to i opakovaně.

 
~ Gesetzlich gesuchtzt - patentová ochrana ~

 
   Na mnoha stránkách hledačů jsou umístěny nálezy s popisem - gesetzlich gesuchtzt a leckdy si s tím nálezci nevědí rady. Toto označení nalézáme i na našich závažích. Oč jde? Tento termín byl používán v Německu od roku 1889, v R - U monarchii (tedy i Předlitavsko - Čechy) o něco později. Patentová ochrana se řídila Císařským patentem o privilegiích (privilejích). Na tato privilegia pak navazoval Zákon o ochraně vynálezů - patent z roku 1897 a byl i zřízen příslušný patentní úřad - K.K.Patentamt ve Vídni a také patentní věstník - Österreichische Patentblat. Zde byly zveřejňovány přihlášené patenty a průmyslové vzory. Po roce 1919 následně vzniká Patentní úřad a Patentní soud v Praze. V diskuzích bývalo toto označení považováno za cosi tajného, vojenského - ovšem takto byly značeny i výrobky čistě civilní i umělecké předměty a výrobky. Obdobně pak u textilních, resp. šatních závaží vyznačují právní ochranu tohoto průmyslového vzoru. Pro srovnání je to možné přirovnat k patentním listinám z USA, jež se dají dohledat v digitalizované podobě. U našich olůvek tak tomu prozatím není, snad se podaří proniknout do katakomb vídeňského Patentního  úřadu - pokud jsou příslušné listiny digitalizovány.

 

~ Grenouille a pons asinorum - bludné cesty určení pionýrů slepých uliček ~

 

    Jedním z podezřelých návrhu na určení byl i odkaz na francouzskou hru grenouille. Měla být údajně shoda podoby hracích kamenů/puků s našimi olůvky. Ovšem již jen letmý pohled na tyto kameny nám napoví, že jde o zcela chybnou hypotézu. Kameny jsou zpravidla litinové nebo mosazné, s tloušťkou i 7 mm a s hmotnosti až 60 g. Naše olůvka pak sledují důsledně rozměrovou řadu 20 - 40 mm, s tloušťkou 1 -3 mm a hmotností 7 - 24 g.  Ale zejména - jsou z olova. Navíc je toto tvrzení korunováno poukazem na pojem ze hry - tonneau (sud) a je tak dáváno do souvislosti se sudovou plombou. Zřejmě si někdo nevšiml, že hrací žába (grenouille) prostě skáče do sudu.....Zde nastupuje ono pověstné pons asinorum (oslí můstek), převádějící nás přes nepříjemná a nepopiratelná fakta. Tedy to časté překrucování skutečnosti s poukazem na světové války a nedostatek mosazi na nábojnice a vojenský materiál. Je málo mosazi, tak se použije olovo. Ovšem při bližším pátrání zjistíme, že válečným rekvizicím podléhalo i olovo (držení více jak 10 kg). A toto neplatí jen u tohoto případu - podobný oslí můstek najdeme i u tzv. žetonů na průchod řetězovým mostem v Budapešti nebo u opět tzv. reklamních žetonů Lederer, Wokurka ,Trautner, Leutter. Můžeme tedy tato bludná určení považovat za pátrání pionýrů slepých uliček.

 
~ Řetězový most Budapešť - záměr nebo omyl maďarských kolegů ~

 
   Opět jedno z chybných určení - textilní závaží řetízkového typu je zařazeno do katalogu maďarských mostních známek jako mýtné na průchod tímto mostem. Jedna osudová chyba, či snad záměr mají pak dalekosáhlé důsledky. Řetězový most v Budapešťi, postavený v roce 1948 spojoval města Buda, Pěst. Óbuda. Na mostě byl vybíráno mítné - 1 krejcar za osobu, 2 krejcary za průchod se zavazadlem, 4 krejcary za jízdu na koni a pod. Do povinnosti platí mýtné byla přes velké pobouření zahrnuta i šlechta a platilo se v letech 1848 - 1918 - tedy 69 let.Mýtné se platilo při vstupu na most (bylo možno zakoupit i předplatné se slevou) a u východu z mostu byly žetony vhazovány do schránky. Důsledné odevzdání žetonů sloužilo nejen pro kontrolu denních tržeb, ale i pro potřebu celního úřadu (ke kontrole správného odvodu peněz do banky), takže jakékoliv machinace s použitím olověných známek nebyly prostě možné. Známky se samozřejmě odevzdávaly i proto aby Budapešťané nechodili opakovaně na 1 známku a tedy zadarmo. Ze zprávy Dr. B.Thiera (resp. E.Stuarta) plyne, že by mělo jít údajně o důsledek revolučních událostí z let 1848 - 49 a mělo být použito olovo. S tímto tvrzením měl přijít jakýsi Kowalski (Maďar), který pak odkazuje na zmíněný katalog. Ovšem tvrzení nebylo podpořeno jakýmkoliv odkazem a další korespondence s ním byla ztracena. Následně jsou pak tato olůvka (řetízkový typ) označována v aukcích jako velmi vzácný a draze placený typ ( i 65 € za kus). Že se však v Čechách nalézají pomalu na každé mezi, tak to zřejmě nikomu nevadí. V katalogu LP je znám nález pouze jednoho jediného kusu originálního mosazného žetonu, oproti desítkám nálezů závaží s řetízkovým symbolem, ač měla být používána pouze 1 rok. Naproti tomu mosazné známky sloužily 69 let a nálezy téměř žádné. Toto chybné určení se pak překuluje z jednoho webu na druhý a putuje pak na stránkách hledačů jako bludný Holanďan. Samozřejmě, že  při ceně 65 € se není co divit, že se správným určením v Maďarsku nikdo nespěchá a nepohne se svými názory ani o píď - a to až do příslovečných hrdel a statků....

 
~ Napoleonská patrontaška - fake jako ze škatulky 

  
   Stejně jako u případu hry grenouille, tak i zde pionýři slepých uliček upírají své zraky k údajnému nálezu napoleonské patrontašky. Zveřejněný nález napoleonských artefaktů (knoflík s orlem, napoleonské N, korunka a různá kování) společně se třemi kusy olůvek řetízkového typu mohl snad vyvolat dojem, že šlo o nález patrontašky z napoleonských válek 1803 - 1815 a že olůvka mohou být těmi polotovary na odlévání kulí do ládovaček vojáků. Po bližším pátrání pak došlo k tomu, že autor příspěvku připustil to, že olůvka byla nalezena někde poblíž - nikoliv tedy přímo v jakési patrontašce (ta v podstatě nikdy neexistovala, našel se jen soubor oněch napoleonských artefaktů. Ovšem fake bylo na světě a opět se trmácí, jako ten již výše zmíněný bludný Holanďan v mysli zastánců teorie o sudových plombách.


~ Kapsičky, šáteček švadlenky a šicí stroje našich babiček a prababiček ~

 
   Jedním z nálezů na hledačském webu byl i soubor artefaktů, se zbytky látky, do které byly zabaleny. Šlo zřejmě o ztracený šáteček švadlenky. Obsahoval zip, patentky, knoflík USA a textilní závaží. Odpůrci textilních závaží se snažili tento nález označit jako nevěrohodný s poukazem na přítomnost zipu - prakticky byl používán až po roce 1913. To však samozřejmě nevylučuje, že by šáteček švadlenky nemohl obsahovat artefakty starší. Prostě šetrná švadlenka shromáždila galanterii novější s tou starší a uzlíček mohla ztratit nebo odložit až po roce 1913. Podobně viz foto od Dr.B.Thiera - aukční obsah šuplíku šicího stroje. Obsahuje různé knoflíky, patentky a také závaží HAG a závaží řetízkového typu a to včetně kapsiček. Ukazuje to nejen na to, jak naše babičky a prababičky šetrně shromažďovaly starší galanterii, ale je to i místo občasných nálezů textilních zaváží - tedy mimo detektoring v zemi. 

 
~ Počet článků řetízku - J.P.Coats ~


   Jedním z důvodů pochyb o správném určení textilních závaží byl i údajný rozpor mezi počtem článků řetízku na logu firmy J.P.Coats a v propagačních materiálech nebo na špulkách nití oproti počtu článků na nalézaných olůvkách řetízkového typu. Pro mnohé hledače se to stalo naprosto nepřekonatelným problémem. Avšak již jen pouhém letmém pohledu a správném počítání článků můžeme situaci celkem snadno pochopit a vysvětlit. Olůvka řetízkového typu se zpravidla ( přes 95 % nálezů) vyskytují se 7 články, včetně článků spojovacího. Nálezy se 6 články (ty však postrádají článek spojovací) jsou méně časté ( v řádu jednotek %). Jde patrně o produkci mimo území R - U (tedy i Čechy), viz ono foto z Dr.B.Thiera z aukce. Na logu firmy J.P.Coats, v reklamních tiskovinách a na špulkách nití mají řetízky 6 - 10 oček. Je tedy patrno, že rozdílný počet oček na nalézaných olůvkách a v grafických zobrazeních není v žádném rozporu a zřejmě má původ v regionálním zastoupení výrobků - USA, Mexico, Anglie, Čechy. Vždy však jde zcela nepochybně o produkty firmy J.P.Coats, resp Harlander a.g. a potažmo i M.Salcherem.

 
~ Co závěrem? ~

 
Článek jistě nemohl obsáhnout všechna zjištěná fakta a údaje - je tak pouze letmým exkurzem do dané problematiky a stále je ještě mnoho nevyjasněných otázek, které teprve čekají na dokonalé objasnění. Pokud někdo nalezne některá pochybení, budu jen rád, když je budu moci ověřit a uvést na pravou míru. Nicméně jedno je již dnes jisté - mýtus o sudových plombách byl nepochybně vyvrácen a tak se tento pojem zřítil do pověstného propadliště dějin a cesta pro textilní závaží je volná. Nezbývá mi tedy, než se rozloučit slovy básníka....

 

   Čas oponu trhl - a změněn svět!

Kam, kam padlo lidstvo staré?.....

      

              Jan Neruda (Ballady a romance 1883)

 XxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxX

Zdroje : Dr.Bernd Thier wertmarkenforum.de

               Rossy Detektor web.cz

               Karel Mlýnek/Charlie1101

                                      vetrnemlynky.cz

               numismatik forum.de

               J.P.Coats.com

                M.Salcher theses.cz 

                Harlander Coats second wiki

                zsetongaleria.hu

                hrobarr : vlastní archiv

                https://www.olovene-artefakty.cz/fotoalbum/

         
XxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxX

Snažil jsem se příspěvek co nejvíce zjednodušit a oprostit od nudných detailních popisů, dat a rozměrů, některé z těchto údajů jsem však musel zachovat aby měl aspoň nějakou vypovídací hodnotu.

         Vladimír Orlík/hrobarr

 XrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrX

Screenshot definitivní verze v časopise Detektor revue se zveřejněnými obrázky :

https://drive.google.com/file/d/1OApvRkjWnGngk9uDlvBrijDPlY6lXemT/view?usp=drivesdk

 https://drive.google.com/file/d/1O1i7Z5UVUyBXPDw_Plx_J92NHDdCHPPN/view?usp=drivesdk

 
Hlavní cena v soutěži všech příspěvků za rok 2021 - dohledávačka XP MI 4

http://vool.cz/3r7mc
 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Blahopřání

Kroxi, 22. 2. 2022 9:48

Mám radost z Vašeho úspěchu - články byly zajímavé a přínosné.
Zaráží mne však nenávistná kampaň na stránkách Lovec pokladů v souvislosti s tímto příspěvkem. Chápu, že místním celebritám to nejde moc pod vousy - je to směšné a zároveň i ubohé .......

Re: Blahopřání

Radarek, 22. 2. 2022 9:49

Nic nového pod sluncem - tamní ,,všeználkové" to prostě nějak nemohou překousnout.